July 2009

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo... Tak nějak to je ...

29. july 2009 at 16:45 | Temprence |  Rychlé zprávy
Musí to vypadat, že tady na to zvysoka seru. Ale není to tak. Jen nemám čas.
Vlastně od té doby co jsem přijela z tábora jsem se pořádně nezastavila. Lítám pořád tam a zpátky a nemám chvilku čas.
A taky - 26. července spatřila světlo světla moje malinkatá sestřička. Dominika.
A aby jste si nemyslela že na to úplně kašlu, mám rozepsanou kapitolu ke Kroku. A taky připravuji novou povídku. I když Children of Earth mi ji docela znechutily...
A taky hledám nový lay.
To jen tak. Aby jste věděli že žiji. Aby jste věděli že na to nekašlu...

Titulek si šel pro kapesní(č)ky

25. july 2009 at 21:22 | Temprence |  Deníček
I když z tábora jsem se vrátila před dvěma dny,největší loučení jsem měla až dneska.
Takže, abych tak nějak začala - asi vám představím učínkující : já ( nečekaně ), Terka, Zdena, Maňák, Eliška, Domča, Marťa, Verča, Pája ( která se však po malinách zdejchla ), Anička a Bára.
A v téhle, ďábelské, kombinaci jsme vyrazily do města.

Titulek je velice, převelice unaven

23. july 2009 at 20:55 | Temprence |  Deníček
I když to zní celkem neuvěřitelně jsem zpátky. A celkem v pořádku. Nepočítám-li fakt, že moje nohy několikrát proběhli ostružiním, vyrazily si do hustníku v kraťáskách, mám ruku od smůly a rozřízlou ruku ( což mimochodem vůbec nevím od čeho ).

14. Jen součást příběhu

20. july 2009 at 12:00 | Temprence |  Krok do prázdna
Bolelo mne celé tělo. Měla jsem pocit, že hlava se mi roztříští na tisíc kousků. Chtěla jsem spát, ale nemohla jsem usnout. Rozhlédla jsem kolem sebe.

Na kamenných zdech mého pokoje viseli obrazy mých předků a nejen jich.

4. Ženy a děti

16. july 2009 at 12:00 | Temprence |  Jako kočka a myš
Zítra mne pustily domů. Před nemocnici na mě čekal Sam. Pomohl mi do auta a z auta. V baru už na mě čekali všichni důležití členové rodiny.
Byl tam rodinný poradce, Frank. Byl to malý seschlý stařík s miniaturními brýlemi na nose. On věděl všechno. Věděl ještě mnohem více než don. Všechny plány měl v hlavě, znal všechny důležité věci. Kdyby promluvil, mělo by to pro naši rodinu velmi hrozné následky. A pro něho taky. Za porušení omerty je jen jeden jediný trest. Smrt.
Pak tu bylo několik těch nejlepších.
A já.

Prolog

12. july 2009 at 12:00 | Temprence |  Druhé šance se nedávají
Druhance.jpg picture by tempren-ce

Když mi byli dva roky, poprvé jsem se dotkla baletní tyče. Byla jsem ale příliš hyperaktivní dítě, a tak ani několik tisíc ročně, které do oné společnosti cpala moje máti, nezměnilo to, že mne na konci roku vykopli. Trenérka doporučila moji mámě gymnastiku.

*důležité odkášlání*

11. july 2009 at 18:55 | Temprence |  Rychlé zprávy
Pokud čtete novinky, jistě víte, že zítra odjíždím na tábor.
Dneska jsem si dala tu práci, že kromě balení jsem napsala dvě kapitoly a přednastavila několik článků.
Už zítra se tu objeví prolog k dlouho připravované povídce "Druhé šance se nedávají." Prolog je krátký, ale prology krátké bývají :D ( I když, takhle moc ? :D )
Vždy obden se můžete těšit na nový článek, a to přesně v poledne.
Jistě vás potěší, že připravená je i kapitolka ke Kroku. Co vás potěší méně, je fakt, že se jedná a kapitolku předposlední.
Takže, mějte se tu hezky, doufám že tempe-chan nezanevřete, zatímco co budu pryč :D

P.S. - 14. mi držte palce, ať mě nikam nehodí :D Nesnáším slavení svátku na táboře :D

Titulek si vybaluje

7. july 2009 at 21:15 | Temprence |  Deníček
Ať to zní téměř neuvěřitelně, jsem zpátky, živá a zdravá.
A žádná pohroma nás ani nezastihla.
Sice se hnali mračna, ale všichni nad tím mávli rukou a prohlásily, že "to jde Polska."
Dvakrát nás sice zastihly déšt, ale jednou jsme byli v hospodě. A podruhé, ehm, v hospodě.

13. Prvorozený

4. july 2009 at 12:00 | Temprence |  Krok do prázdna
Všichni na mě upřeli nechápavý pohled a já se ptala sama sebe, proč jsem vlastně odpověděla tak, jak jsem odpověděla.

To maličké ve mně mi uštědřilo ránu, jakoby by mi chtělo vynadat za to, že jsem tatínka odmítla. Ale já jsem nemohla jinak - chtěla jsem být svobodná, chtěla jsem cestovat, chtěla jsem poznat sama sebe. Věděla jsem, že jednou opustím to maličké. Věděla jsem že mu tím způsobím mnoho bolesti. Kdybych opustila Robina jako svého muže, způsobila bych mu více bolesti. Takhle odejde jenom matka jeho dítěte. Jak jsem mohla být tak hloupá a zamilovat se ?

,,Já … nemůžu si tě vzít, Robine."

Tralala. Tralali

3. july 2009 at 18:46 | Temprence |  Rychlé zprávy
Následující tři dyn se budu lopotit někde v tom obrovsky obrovským vedru po horách.
Držte mi palce, ať přežiji a vrátím se v pořádku :D
Chtěla jsem přednastavit jednu kapitolu Kroku, jenže ji stále nemůžu dopsat. Tak uvidíme a necháme se překvapit :D
S pozdravem,
Temp

EDIT : Kapitolu jsem napsala, zítra se na ni můžete těšit ;)

Červnové novinky

2. july 2009 at 18:33 | Temprence |  Rychlé zprávy
Ehm ... Po vzoru Rouge jsem si založila cosi pravidelného, v čem vás budu informovat o aktuálním dění a nedění na blogu.