Třeba je to sen...

9. september 2010 at 22:10 | Temprence
...
Pochybuji, že je tu někdo, kdo se dívá na závody silničních motocyklů. Ale věřím, že jste jistě všichni slyšeli o trágedii, která zasáhla tento svět minulou neděli.
Uprostřed závodů zahynul teprve devatenáctiletý japonský závodník Šoja Tomizawa.


Chtěla jsem mu dát hold, ale nevěděla jsem jak.
Celou neděli jsem téměř probrečela, k slzám jsem orpavdu neměla daleko. Když se stane taková věč a vy to vidíte v přímém přenosu... Musíte se zamyslet. Prostě musíte.

Moc se mi to nepovedlo.
Téměř vůbec se mi to nepovedlo.
Ale cítím se líp.



To napětí. Ta atmosféra.
Miluji to. Prostě to miluji. To ani nejde jinak.
Snažím se uklidnit svůj dech. Ale nejde mi to. Adrenalin mi pumpuje žilami a mozek křičí: "Jeď! Jeď!"
Na obrovském semaforu přede mnou se postupně rozvistí všechny červená světla. Opatrně sedám na svůj stroj. Jemně ho pohladím mezi řidítky, tak jak to dělám vždycky. Světla zhasnou.
Plyn.
Najet a předjet. Je t lehké a zároveň téměř nemožné. Od té doby co zavedli tuhle novou kategorii je neuvěřielně těžké umístit se na bodech. Ale já jsem vyhrál.
Ne, nechci zpychnout.
Ne, nechci myslet na nic jiného než na vozovku přede mnou.
Všechny mé myšlenky musím věnovat správnému řízení.
Plyn. Spojka. Plyn.
Nakrčit se a projet zatáčkou na hranici pádu.
Nikdy jsem tak docela nepochopil, jak to dělám.
Ach bože, to je pocit. Cítit vítr v zádech. Být nejrychejší na světě. V uších slyšet potlesk publika. Připadáte si... neuvěřitelně. Krásně.
Nikdy bych bez toho nemohl žít.

Vzpomínám si, co před necelým rokem potkalo jednoho mladého jezdce. Ani nevím co byl za národnost. Maďar? Čech? Šembera se jmenoval. Jezdil o kategorii níž. Při exhibici mu to nevyšlo a ochrnul. Všichni jsme z toho byli špatní.
Byl mladý a nadějný. Jen o dva roky mladší než já.
Při představě, že by se to stalo mě...
Zkrátka, ... nemohl bych bez jezdění žít.

Chtěl bych být jako oni.
Jezdci s velkým J.
Ty co si historie pamatuje. Jejich styl se učí nový jezdci.
Ale copak si za deset let vzpomene někdo na nějakého Tomizawu.
Možná moje máma.

Ou. Ou. Ou!
Malé škubnutí.
Nemám motorku pod kontrolou. Chci se ohlédnout, chci odbočit, ale ne... nejde to!
Vidím před sebou zemi a necítím pedály pod nohami. A... zvláštní, že to ani nebolelo.

Nene... Já jsem mrtvý?
Mrtvý?
Mrtvý?!

Jakoby to byl sen.
Mladý angličan přejíždí moje tělo, které bezvládně leží na zemi, po tom co jsem přeltěl z motorky a ta do mě narazila. A hned po něm i DeAngelis. Oba míří k zemi. A oba zůstávají ležet.
Jsou taky mrtví?
Jsem doopravdy mrtvý?
Co když je to sen?

Zavřu oči a chci se probudit.
Ale nemůžu ani zavřít oči.
Nemůžu ovládat svoje tělo.
Je mi špatně když vidím jak zdravotnící nakládají moje tělo na nostíkách a běží pryč. To ani kvůli mě nezastaví závod? To jim za to nestojím.

Au!
AU!
AU!!!

Jsem živý!
Cítím bolest!
Jsem živý!!

Třeba jsem v komatu.
Určitě jsem v komatu.
Slyším pípat přístroje a hlasy doktorů. Chci jim říct, že je to fajn. Jsem živej a za chvíli zase budu jezdit.

Ticho.
Prostě ticho.
Ani muk.
Co to je?

Jestli jsem mrtvý, nechci aby si to dávali za vinu. Nebyla to jejich chyba.
Nemohli nic dělat.
Můžu si za to sám.

Je to jasný. Musím být mrtvý. Nikdo není tak dlouho... potichu.

Doufám, že si mě budou pamatovat.
Doufám, že si mě budou pamatovat jako prvního jezdce, který vyhrál novou třídu Moto2.
Doufám, že si mě budou pamatovat jako šestnáctiletého mistra Japonska.
Doufám, že si mě budou pamatovat.

Nechci, aby si mě pamotvali jako jezdce, co zahynul po vlastní chybě.

Třeba budu slavný.
Konečně slavný.

Ale radši bych byl živej.

Třeba je to sen...
 

3 people judged this article.

Comments

1 Pauleen Pauleen | Web | 10. september 2010 at 18:30 | React

Já tyhle sporty moc nesleduji. Vlastně vůbec. Ale tohle jsem viděla ve zprávách. Ten pár vypadal děsivě.

Povídka je hezká. Myslím, že celkově tenhle krok od tebe je krásný. Sice mu to nepomůže, ale je vidět, že tě to zasáhlo. :-)

2 *Emmgirl* *Emmgirl* | Web | 10. september 2010 at 22:43 | React

Sice nic podobného nesleduji, takže jsem to neviděla, ale je mi to líto.
Byl tak mladý..

Jsem citlivka, takže vidět to na vlastní oči, asi bych se z toho ještě dlouho oklepávala.

P.S.: Krásná povídka..

3 Rouge Rouge | Email | Web | 11. september 2010 at 0:10 | React

Dneska jsem o tom zase něco četla v novinách. Ty noviny byly sice už asi starý, ale bylo tam cosi, že ty dva, co ho přejely, budou kvůli tomu vyšetřovat nebo co. A taky, že mají podezření, že mu to zadní kolo ujelo kvůli umělýmu trávníku.

4 Neliss Neliss | Email | Web | 11. september 2010 at 12:31 | React

Ahh, nesledujem to, nezaujímam sa o to... tak som to nevedela ani nevidela. Ale chápem, že ti je z toho na nič. Nezvládla by som to - vidieť niečo takého.
Poviedka sa ti podarila. Je... jednoducho fascinujúca a zaujímavá.

5 Muf Muf | Web | 11. september 2010 at 20:42 | React

bohužel jsem o tom slyšela ._. je to smutný, opravdu.A tak mladý.. je to opravdu strašný :( bohužel se to stává

6 Temprence Temprence | Email | Web | 11. september 2010 at 22:22 | React

[1]: Ano, ano ten pád byl opravdu ošklivý. Bylo mi z toho špatně, on už tam vypadal jako hadrová panenka. Táta hned prohlašoval že musí být mrtvej,ale to jsem tomu ještě nechtěla věřit. Moje chyba, moje naivita :(

[2]: Mladí lidé umírají často. Ale ne v přímém přenosu před miliony lidmi :(

[3]: Oni za to ale nemohli. Zkus se vyhnout ve 240 km/h předmětu které je půl metru před tebou. I když ten předmět je člověk.
A navíc, myslím že potrestaní jsou dost. Scott R. (netuším jak se to píše :D ) měl pouze sedmnáct let a zhroutil se, stejně jako ostřílený závodník deAngelis.

[4]: Na nic mi z toho fakt je. I po týdnu.

[5]: Jak říká spolužák - motorka je vždycky o život. A jak říká nějaký internetový vtipálek - šachy taky :D

7 Rouge Rouge | Email | Web | 12. september 2010 at 13:47 | React

[6]: Já vim, že za to nemohli...proto mi přijde jako blbost, aby je kvůli tomu vyslýchali, jakoby za to snad mohli.

8 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 12. september 2010 at 20:40 | React

Já to viděla na vlastní oči:-D teda v tv..Gram prix sleduju..
bylo to šílené..málem jsem omdlela..Chudák , takovej měl talent...Je to nebezpečný sport..
A vidím že pak z toho jsou velmi divoké sny..

9 Quileutte Quileutte | Web | 22. february 2011 at 14:04 | React

tak to bolo úžasné...krásne si vyjadrila jeho pocity po páde..pekná poviedka.. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama