na Blog.cz

Dvířka od podpalubí se najednou zvedla a z nich vylezl Eustace s pomláceným egem. Jeden nenávistný pohled věnoval Lucce a několik dalších Edmundovi Katy. Černovláska se jen usmála, vymanila se z chlapcova objetí a pomohla Eustachovi na nohy. Ten jen cosi zamumlal pod vousy, její ruku odmítl a opřel se zády o loď vedle Lucie a Edmunda. Katy se postavila naproti němu a vysmekla mu krátkou poklonu.
"Vítám tě v Narnii," řekla se širokým úsměvem na tváři. Eustace se chystal něco namítnou, ale ona ho umlčela dalšími slovy. "Nebo spíš v narnijských vodách." Krátce se zasmála, čímž vykouzlila úsměv na tváři oběma sourozencům. "Jsem královna Narnie, Katarina toho jména první." Mluvila s přirozenou lehkostí, slova z jejich úst zněly docela obyčejně, nepůsobilo to chvástavě.

Můj cykloturistický kurz nebyl nakonec až zas taková pohroma vzhledem k tomu, že jsem zhruba asi třetí den lehla a ležela jsem až do konce.

V pondělí, jsme jeli s výlukou. Půl cesty vlakem, půl cesty autobusem za všudypřítomných zmatků, velmi vtipných poznámek mých připitomělých spolužáků. Autobusák pasoval R. za budoucího autobusáka, když "velmi hezky složil" moji krosnu do zavazovadlého prostoru. Chudák kluk, čtyř roky na gymplu a pak bude řídit takovouhle mašinu. Povolání snů, že?

Po rozřazení do pokojů jsem si hrdě vybojovala vrchní patro dvoupatrové postele. Nevím co si tím kompenzuju, ale strašně ráda spím nahoře. Možná svoji pidi výšku a možná na to, že mi to máma vždycky zakazovala, když jsem byla mladší. Měla jsem v pokoji dvoupatrovou postel na které jsem měla zakázano spát. Velmi inteligentí, že ?

Přemýšlím, nad nějakým originálním pozdravem, ale takhle brzo ráno mi to mocdobře nemyslí.
Ale já naštěstí myslet nemusím. A ani nechci. Na to mám čas. Potřebovat to budu až v pátek...

"Minulost je jako cizí země. Hezké návštivit, ale bydlet by jste nechtěli."

Ne, nešla jsem domů. Ne, nešla jsem k sobě na pokoj. Ráno jsem se probudila v jeho posteli. A on spal vedle mě. Objímal mě, tiskl mě k sobě a já si připadala, jakobych právě dosáhla vrcholu štěstí. Musel se stát nějaký velký omyl, když celý vesmír stál zase chvilku při mně.

Opatrně jsem se vysmekla z jeho objetí a z kapsy džin, ve kterých jsem strávila noc, jsem vytáhla mobil. Potichu, jako myška, jsem vklouzla do koupelny a vytočila Clařino číslo. Sklopila jsem záchodové prkýnko a posadila se na něj. Pohledem jsem zkoumala číslice na dispelyi a ještě několik dlouhých minut jsem přemýšlela, zda-li mám to zelené tlačítko se symbolem telefonu skutečně zmáčknout, nebo ne.

V poslední době mám nějakou deníčkovou náladu, že ano?
Ale co už, lepší číst tyhle nesmysly, než nic, no ne?
Oká, beru zpět.

John Murphy, 18 let

John měl těžké dětství, na které se vždy vymlouvá, když má ve škole, nebo kdekoliv jinde nějaký průšvih.

Umřel mu otec, když mu byli pouhé tři, při automobilové havárii. Vyrůstal proto s matkou, která po otcově smrti propadla alkoholovému šílenství.

Když mu bylo šest, byl svoji matce odebrán a od té doby žije se svoji babičkou. Máma zemřela před rokem na selhání jater.

Pro Johna to byl zlomový rok, až do té doby to byl slušný a relativně bezproblémový jedničkář. Přijetí na gymnázium už odmítnout nemohl, ale od prvního dne dělá vše proto, aby byl vyhozen.

Pít začal až po smrti své matky a je na nejlepší cestě přivést svoji babičku do hrobu, protože si už velmi dobře rozumí s místními policisty. Není den, aby ho nepřivezli domů v jejich autě, protože zase udělal nějakou hloupost.

Michelle si vybral jako svoji oběť určité šikany, ale ona na něj nijak nereagovala, čímž ho dorazila. Vymyslel proto docela složitý plán na to, jak by se ji mohl za svoji malou a osobní potupu pomstít.

Uteklo to dřív, než to začalo a ať mi nikdo neříká, že to není pravda.

Jeden den radostně běžím ze školy ( dobře, neběžela jsem. Popíjela jsem laciný alkohol před kostelem, kde mě okřikla televize, abych byla zticha. ) s vysvědčením a druhý den se tam zase sunu a nepřestávám nadávat, že tohle všechno tak rychle skončilo.

Letošní prázdniny byli v mnoha ohledem... jak bych to jen řekla - podivné.