
Dvířka od podpalubí se najednou zvedla a z nich vylezl Eustace s pomláceným egem. Jeden nenávistný pohled věnoval Lucce a několik dalších Edmundovi Katy. Černovláska se jen usmála, vymanila se z chlapcova objetí a pomohla Eustachovi na nohy. Ten jen cosi zamumlal pod vousy, její ruku odmítl a opřel se zády o loď vedle Lucie a Edmunda. Katy se postavila naproti němu a vysmekla mu krátkou poklonu.
"Vítám tě v Narnii," řekla se širokým úsměvem na tváři. Eustace se chystal něco namítnou, ale ona ho umlčela dalšími slovy. "Nebo spíš v narnijských vodách." Krátce se zasmála, čímž vykouzlila úsměv na tváři oběma sourozencům. "Jsem královna Narnie, Katarina toho jména první." Mluvila s přirozenou lehkostí, slova z jejich úst zněly docela obyčejně, nepůsobilo to chvástavě.
"Vítám tě v Narnii," řekla se širokým úsměvem na tváři. Eustace se chystal něco namítnou, ale ona ho umlčela dalšími slovy. "Nebo spíš v narnijských vodách." Krátce se zasmála, čímž vykouzlila úsměv na tváři oběma sourozencům. "Jsem královna Narnie, Katarina toho jména první." Mluvila s přirozenou lehkostí, slova z jejich úst zněly docela obyčejně, nepůsobilo to chvástavě.