Titulek a prázdniny

1. september 2011 at 11:46 | Temprence |  Deníček
Tumblr_lqox7hptuf1qkbon3o1_500_large

Uteklo to dřív, než to začalo a ať mi nikdo neříká, že to není pravda.
Jeden den radostně běžím ze školy ( dobře, neběžela jsem. Popíjela jsem laciný alkohol před kostelem, kde mě okřikla televize, abych byla zticha. ) s vysvědčením a druhý den se tam zase sunu a nepřestávám nadávat, že tohle všechno tak rychle skončilo.
Letošní prázdniny byli v mnoha ohledem... jak bych to jen řekla - podivné.



První týden jsem seděla doma, těšila jsem se na všechna ty úžasná dobrodružství, které mě v létě čekají a kterých se nemůžu dočkat. Přemýšelala jsem o nesmrtelnosti brouka, chtěla jsem prožít něco úžasného a krásně nevšedního.
Teenage dream, znáte to, ne?
Nějaký sexy opálený Chorvat by mě pozval na skleničku a společně se budeme smát něčemu strašně pitomému. Potom mě bolí, vezme mě do své lodě, projedeme se po moři, jenom proto, abychom z lodě skočili přímo do vody. Jenže pak mi bude zima a on by bude muset půjčit (darovat?) svoji košili. Jaká smůla.
Ale k ničemu takovému nedošlo. Jenom se mi pořádně promíchali myšlenky...

Na začátku července jsem předčastně, o den dřív odjela na tábor. Bylo to úžasné, všude samí dospělí, známí a nikde žádné děti. Mít tábořiště jenom pro sebe, vědět, že může dělat cokoliv a nikdo tě nebude napomínat, že jdeš špatným příkladem.
A pak přijeli. Dostala jsem úžasné družstvo, na konci jsem se s nimi loučila v slzách, protože snad poprvé od doby, co jezdím na tábory moje družstvo něco vyhrálo. Byli jsme první, porazili jsme všechny ostatní.
Děti mě měli rádi, vím, že mě měli rádi. Protože mi to řekli.
Nevím co se mi tam stalo, zakoukala jsem se do kamaráda, kterého znám hodně dlouho a docela dobře, řekla bych.

Psali jsme si, i když jsem byla v Anglii, což byli další podivný týden.
Kromě toho, že jsem se málem zbláznila strachy na letišti, protože jsem letěla podruhé ve svém životě a poprvé úplně sama, byl můj strýc prostě... jak jen to říct, bez tohož, aby jste si něco nemysleli a nezavolali na něj policii? No, řekněme, že má rád látky, které jsou zakázané a tak trochu s nimi i obchoduje.
Loni, když jsme tam byli s dědou, bylo to fajn. Snažil se přetvářet, že se jenom někdy napije piva. Jezdili jsme se na výlety a smáli se.
Letos jsme snad jenom rozváželi... zásilky. Of course, je to můj strýc, vyrostla jsem s ním, mám ho ráda a to všechno, ale přece jenom... když přijedu jednou za rok, očekávala bych od něj, že se mi bude trochu věnovat.
Ale letos jsme nebyli vůbec nikde. Viděla jsem jenom jeho vesnici a Blackpool, který jsem si vydupala.

Tumblr_lqtz46e9ra1qcrsn7o1_500_large

Po Anglii jsme se viděli s tím kamarádem a mě pomalu docházelo, že tohle prostě není chlapík pro mě.
Jenže on mi pořád píše a já prostě nemám to srdce ho odmítnout. A tak ho ignoruju.

Sama přitom cítím, že někoho potřebuju. Někoho, kdo mě vytáhne z toho všeho bahna, co zůstalo po Martinovi, ke kterému se ještě dostanu.
Ale prostě nemůžu. Jsem divný člověk.
Dementí dítě.

Viděla jsem se i s dalším kamarádem, taky z tábora. Který mi úplně a naprosto pokazil radost, kterou jsem měla ze svého družstevního vítězství.
Protože jsem nevyhrála proto, že bych byla tak dobrá, ale protože mě mají rádi vedoucí. Nevím, jak jinak bych to měla říct nebo podat. Prostě se domluvili a při dvou důležitých soutěžích mi pomohli trochu víc, než by bylo třeba. Nedošlo mi to, do té doby, než mi to řekl.

Anyway, sbalila jsem svých šest švestek a odjela na dovolenou se známými do Chorvatska.
Moře, teplo, moře.
Úžasné, věříte mi?
Musíte, nic jiného vám nezbyde.
Pokud chcete vidět fotky, mám většinu na svém facebooku. Většina ( z těch tří čtenářů ) ho má, ale tak víte co. Stačí se zeptat.

A potom? Soustředění.
Nejvíce depresivní, optimistické dva týdny v těchto prázdninách.

Jak jsem řekla, jela jsem s Martinem, mým bývalým, se kterým jsme se rozešli už téměř před dvěma lety. On se se mnou rozešlel, protože mě ve Francii menší románek s menší šlapkou, co chodila o ročník výš než on. On mi tenkrát napsal zprávu, že se musíme rozejít. Nikdy mi neřekl proč, nikdy se mi za to neomluvil. A já? Já jsem nic neudělala, prostě nic. Snažila jsem se tvářit, že jsem v pohodě, ale nebyla jsem. Vlastně ještě pořád nejsem, což je docela smutné.
Ale on byl můj první.
On je můj první. On je můj Martin. Je a vždycky bude.
Každopádně, jeho přítelkyně a moje dobrá kamarádka si usmyslela, že bychom si to měli konečně vyříkat. Všechno co mezi námi bylo, je a bude. Protože jsme spolu docela často, tréninky jsou víc než vražedné.
Ze začátku jsem moc nemluvila. Spíš jsem řvala - potřebovala jsem vědět, v čem byla ona lepší než já. Proč si vybral ji a proč mě tak odkopl.
"Byla to chyba. Choval jsem se jako debil." Děkuji pěkně, žádná novinka.
Povídali jsme si. Já jsem seděla na jeho klíně, on mě k sobě tiskl a já se tiskla na ně. Došlo mi, jak strašně moc mi chybí, ale vím, že mu prostě nemůžu odpustit.
Zanechal po sobě spoušť a na mě teď už je, abych ji uklidila. Ale nemůžu to zvládnout sama, potřebuji nějakou pomocnou ruku, někoho, kdo bude jenom můj a já budu jeho. Jeho ve všech ohledem, pravá americká láska.
Prostě jsme tam seděli a brečeli. Abychom to tak nějak uzavřela, uzavřu to větou, kterou mi řekl: "Žádná nebude lepší než ty." Mám ji v hlavě, pořád ji mám v hlavě. A nevím, co si o tom mám myslet.

A kamarádka, jeho přítelkyně tomu zasadila poslední ránu: "Stejně jsi pro něj lepší než já." - What the hell?!

A soustředění? Hrůza. Připadala jsem si ještě víc lamovsky než obvykle.
Ale budu jezdit trénovat do Hradiště, zatím jenom jednou týdně. Hodina ve vlaku tam, hodina ve vlaku zpět. Bude to těžké, ale mám to dovolené.
Do toho třetí ročník gymnázia. Fucking hell.
Nesmí mi vycházet čtverka, jinak mám se šermem útrum, tak jsme s tátou domluvili.

Zvládnu to. Zvládnu to, vím to.

Tolik ke mě a k mým prázdninám. Aspoň vítě, proč jsem napsala čtyři články. Omlouvám se.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lalaith Lalaith | Web | 2. september 2011 at 20:48 | React

Já zase ve své prázdninové budoucnosti vyděla romantiku s Angličanem pod London Eye. Překvapivě se nic takového nekonalo.
A není pro toho tvého kamaráda horší, když ho ignoruješ? Nechci ti do toho mluvit, je to tvůj život, ale já bych radši byla odmítnuta než ignorována.
Tvůj bývalý je nějaký komplikovaný. Nějak nevím, co si o něm myslet.
Přeju Ti, ať všechno zvládneš. Školu, šerm i to ostatní ;)

2 Lalaith Lalaith | Web | 2. september 2011 at 20:49 | React

[1]: *viděla. Proboha, hrubka jako blázen, já už tu školu potřebuju jako prase drbání :D

3 Temprence Temprence | Email | Web | 4. september 2011 at 17:15 | React

[1]: Je to pro něj horší, ale já jsem moc velká sračka na to, abych mu něco napsala. Nenávidím za to sama sebe :D
Já taky nevím, co si mám o něm myslet. Jenom vím, že je to pablb.
Věřím si, díky za podporu :)

4 mini wedding gowns mini wedding gowns | Email | Web | 14. january 2013 at 11:13 | React

Web Ad. vantage is solely an online marketing and advertising agency. We do, however, have multiple trusted strategic partnerships to whom we can refer you should you need a site built.
http://www.askdresses.org

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama