Titulek si už zase vylévá srdíčko

28. september 2011 at 13:52 | Temprence |  Deníček
Tumblr_lraos3ohtz1qm91mco1_500_large

Můj cykloturistický kurz nebyl nakonec až zas taková pohroma vzhledem k tomu, že jsem zhruba asi třetí den lehla a ležela jsem až do konce.

V pondělí, jsme jeli s výlukou. Půl cesty vlakem, půl cesty autobusem za všudypřítomných zmatků, velmi vtipných poznámek mých připitomělých spolužáků. Autobusák pasoval R. za budoucího autobusáka, když "velmi hezky složil" moji krosnu do zavazovadlého prostoru. Chudák kluk, čtyř roky na gymplu a pak bude řídit takovouhle mašinu. Povolání snů, že?
Po rozřazení do pokojů jsem si hrdě vybojovala vrchní patro dvoupatrové postele. Nevím co si tím kompenzuju, ale strašně ráda spím nahoře. Možná svoji pidi výšku a možná na to, že mi to máma vždycky zakazovala, když jsem byla mladší. Měla jsem v pokoji dvoupatrovou postel na které jsem měla zakázano spát. Velmi inteligentí, že ?



Spolužačka mě namalovala.
Svedla jsem boj s moji přírozenou bázní z tužky na oči. Byl to boj na život a na smrt a v závěru jsem si připadala jako Marilyn Manson. Ale nemůžu říct, že by se mi to vyloženě nelíbilo. Umět si líčit oči je můj sen už zhruba od sedmé třídy. Vždycky jsem toužila dělat si různá vykrucovátka od linek.
No co, jako sen je to hezké, ne? :D

Každý večer jsme mívali horkou čokoládu a koukali dole na televizi.
A když jsme se nedívali na televizi, dívali jsme se na Torchwood.
Nemůžu se rozhodnout, která možnost se mi líbí víc.

Už v úterý jsem přistihla sama sebe jak do sebe liju čaj ve snaze uklidnit můj rozbouřený krk. Ještě ve středu jsem absolvovala další mrazivou tůru a ve čtvrtek, když konečně vylezlo sluníčko jsem lehla na celý den do postele a už jsem nevstala. Což nebylo zrovna dvakrát příjemné, vzhledem k tomu, co mě čekalo o víkendu.

V pátek jsem jela do Zábřehu autem, jenom proto, abych mohla HODINU A PŮL sedět, obklopená tunami krosen, jedním kolem a mým debilním spolužákem, před nádražím. Lidé na mě dost blbě koukali. Možná proto, že jsem se válela po zemi a všude možně jinde. Ale když já vážně nemohla najít příjemnou polohu na sezení :D

Po příjezdu trénink - teplota, neteplota.
Po tréninku cvičitelský kurz - teplota, neteplota.

V sobotu ve čtyři ráno jsem se probuila se zmatkem v hlavě a v pět už steplovala na nadráží, s dvěma šavličkami v ruce, taškou "Team Canada" zhruba z přeminulého století a odpuzovala od sebe bezdomovce, kteří si mysleli, že s nimi půjdu na záchod za sedm korun, když mi několikrát řeknou, že jsem kočka.
Krčila jsem se pod svou úžasnou koženou bundu, ve které si připadám jako ultimate badass a čekala na ty tři paka, kteří mě měli doprovázet do Brandýsa, na druhou stranu republiky, neplynulé čtyři hodiny jízdy vlakem.

Jenom, aby bylo jasno jeli se mnou:
M. - můj bývalý, který mi zřejmě není tak docela lhostejný jak by měl být
K. - moje opravdu dobrá kamarádka, shodou okolností M.ova holka
J. - opravdu dobrý kamarád, který randí s tlustoprdnou A. a přitom by chtěl (doufám, myslím) randit se mnou. A já s ním.

Dojeli jsme do Brandýsa.
M. šel rozhodovat, skládat zkoušky.
K. se kochala pohledem a společně jsme fandili starým a novým tvářím, které jsem tři měsíce neviděli. A pak jsme šli s J. do cukrárny. Jenom my dva. Dostala jsem pozvání. ÁÁÁÁÁ, right?

Turnaj jsem málem obrečela, protože tak bídně mi to už louho nešlo.
V juniorkách, ve své nové kategorii jsem neměla ani jednu výhru a pak jsem mlátila hlavou o zeď tělocvičny, kterou nějaký dement vykachličkoval, takže jsem si málem rozbila hlavu.
V seniorkách jsem měla sice jednu výhru, ale za to nad tou největší krávou, kterou kdy svět poznal. Takže spokojenost.

Horší to bylo cestou zpátky.
K. jela dřív, takže jsem zůstala na čtyř hodinou cestu vlakem s J. a M. sama.
První část cesty jsem prospala na J. Zhruba do té doby než mi volala K. že J. sháněla hysterická A. přes našeho trenéra, protože J. pošel mobil, ještě než jsme vůbec někam dojeli.
A bylo po zábavě. On nasranej, M. vysmátej a já nepříjemně unavená.

V Kolíně jsme měli delí chvíli čas, tak kluci vyrazili na pivo a byli tak hodní, že mě pozvali na jedno a ještě jsem si k tomu vyprosila i zelenou.
Nejsem zvyklá pít a tohle málo mě opilo. Nevím jak. Nechápu to. A jsem na sebe nasraná.
Cestou zpátky jsem chtěla tančit sambu.
Pak se uvolnilo místo a M. si sedne ke mě, s tím, že mě pohlídá. Lehla jsem si na něj a on mě objal. Já se málem rozbrečela, že jsem to všechno pokazila (a výjimečně jsem myslela Brandýs) a on mě tak hezky utěšoval. Pak jsem mu položila debilní otázku ( "Jak jsi myslel to, když jsi mi řekl, že žádná nebude lepší než já?" ) a dostala jsem ještě debilnější odpověď ( "Zkus nad tím přemýšlet." ). Alkohol ze mě postupně vytrácel a já už si užívala jenom to, že můžu ležet v jeho objetí v přecpaném vlaku. Úžo ne?

V neděli jsem absolvovala další část kurz a bohužel i hodinu "baletu" při které jsem málem pošla smíchy.
Ale dostala jsem papír.

Teď už jenom absolvovat dalších deset hodin kurzu, napsat práci, úspěšně napsat test a dostanu vytouženou trenérskou licenci.
Nemůžu se dočkat.

A to je asi tak všechno.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lalaith Lalaith | Web | 28. september 2011 at 19:36 | React

Tužce na oči už jsem vyhlásila válku před dvěma roky, kdy nás osobně seznámila sestra.
Tak aspoň, že jsi dostal tu krávu! :D Přeju ti,abys zvládla deset hodin kurzu, napsala práci,test a dostala tu licenci ;)

2 topre topre | Email | Web | 29. april 2018 at 15:51 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama