Naprosto vyčerpaný titulek

9. october 2011 at 14:19 | Temprence |  Deníček
Tumblr_lpgbisy5d51qc24avo1_500_large_large

Už mě to všechno vážně přestává bavit. Přerůstá mi to přes hlavu a já jenom čekám na to, kdy se mi ramena povolí a já dopadnu na hubu.
A jsem si jistá, že to bude sakra bolet.



Nevím co chci, ale jenom vím, že něco chci. Jsem unavená vším tím hledáním, které se schovává pod rouškou všedních věcí. Chci začít žít, ne jenom systematicky odškrtávat položky na seznamu věcí, co dnes musím udělat. A ten seznam je den ode dne větší.
A nejhorší na tom je, že všichni kolem mě jsou šˇastně zamilovaný a já jim nechci kazit tu radost, tím že je budu otravovat svými problémy.
Vždyť to vlastně skoro nic není. Jenom puberta.
Nebo aspoň doufám.

Chci být šťastná.
Jakože doopravdy. Nejenom mít na hlavě ten pitomej úsměv, kterým všechny ujišťuji, že jsem v pohodě.
Chci mít dobré známky, dobře šermovat a mít někoho s kým bych tu radost mohla sdílet.
Asi chci moc, já vím.

Škola se rozpadá.
Celý tenhle týden jsem nebyla na tréninku, protože jsem měla problémy s kolenem. Jen co jsem přišla ze školy, otevřela jsem sešity a vylezla z nich jenom, když jsem potřebovala najíst, nebo jít spát. Naspala jsem minimální počet hodin, který je nutný k přežití.
A co z toho? Jenom čtverky a trojky.
Připadám si jako debil, vážně jo.

Kdesitam uvnitř hlavy si pohrávám s myšlenkou, že bych to prostě vzdala. Snažím se sama sebe přesvědčit, že je to jen nějakej výpadek, a že to překonám, ale v poslední době to jde jen těžko.
Potřebuji někoho, o koho bych se mohla opřít. Ale nikdo tu není, protože to nikdo nechápe.
Máma? Ta jen nadává.
Táta? Ten má oči jen pro moji sestru. A to mě na tom mrzí ze všeho nejvíc. To já jsem vždycky byla jeho holčička. A teď? Občas pochybuji, že ví, že ještě existuji.
E.? E., ta nikdy nepochopí, že někdo může mít problémy se známkami. Ona je vždycky ve všem nejlepší a slova prohra pro ni neexistuje.
T.? Ta se zazubí a řekne, že proto na gympl nelezla.
Dobrý slyšet, ale nějaká rada?
Musíš se prostě holt víc učit.
Najdi si doučovaní.
Vyser se na to.

Týden jsem nebyla v šermu.
Moje přecevzetí, jak na sobě budu dřít opět vyšlo vniveč.
Běhat jsem přestala po týdnu, do Hradiště skoro nejezdím, protože nejsou peníze a čas.
Co já z toho mám?

Chtěla bych být lepší. Chtěla bych být nejlepší.

Jenže ono se to snadno řekne a hůř se to udělá, že jo. Stejně jako se o tom hezky píše a v reálu? Skutek utekl.

Ale já vím co musím udělat. Musím zatnou zuby a zatáhnout svaly. Musím se vzchopit a dřít ještě víc než do teď. Musím zvládnout školu, tréninky, cvičitelský kurz.
A co z toho budu mít? Nic, možná se akorát tak zhroutím.

Potřebuji se o někoho opřít. A to rychle, nebo spadnu... A ten pád bude sakra bolet.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Rabe Rabe | Web | 9. october 2011 at 14:33 | React

někdy takové dny přijdou a vlečou se i několik měsíců tak ať se z toho brzy dostaneš

2 Sciurine Sciurine | Web | 9. october 2011 at 22:22 | React

Na to, aby si nespadla a nemusela sa o nikoho opierať existuje len jeden recept: udrž sa na nohách. A to nie že sakra bolí, to je čertovsky ťažké, no ty to podľa mňa zvládneš. Nehľadaj oporu v okolí ale v sebe a pravdepodobne získaš naspäť rovnováhu. Aj keď ja som pako kozmických rozmerov, takže už radšej pomlčím a nebudem mudrovať...

3 anazuz04 anazuz04 | Email | Web | 28. february 2012 at 16:56 | React

Tenhle článek se krásně četl.:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama